Začátek

26. února 2014 v 10:21

Tak mi skončilo další období. Období flákání. Osm kil na účtu a lehce nervózní máma, že jí zůstanu na krku. První týden jsem v klídku odpovídal na inzeráty, který se mi líbily. Další týden jsem už odpovídal na úplně všechno. Ozvali se mi ze 2 prací. První pohovor byl v Holešovicích. Přišel jsem do "administrativní budovy" a nahlásil se, že jdu na pohovor. Recepční mi řekla, ať si počkám a sednu si. Rozhlídnu se a tam dalších 10 lidí. Sedl jsem si vedle holčiny a ptal se, jak dlouho hledá práci. Prý asi 3 měsíce. Rozpovídala se o tom, jak jí ráno řekli, ať zítra nechodí. Pak přišel pan manažer se slovy, kdo je první a ten zbytek ať si jde zakouřit, že to bude trvat. Nesnáším tyhle pohovory, kdy na jeden čas je milion lidí a nebo když jsou pohovory hromadný. A to nám ještě řekl, ať si sedneme na jeden gauč, abychom byli po kupě. Šel jsem na vzduch, byli předemnou 4 lidi, po mě 3. Neutíkalo to, nebavilo mě to. Byl jsem ještě víc nervoznější. Pak byla řada na mě. Podal mi ruku a představil se - začátek dobrý. Vyjeli jsem výtahem a ptal se, jak to mám daleko. Pohovor ve výtahu, skvělej začátek! Pak co následovalo, mi připomnělo, proč mě škola nebavila. Přečtěte mi text, přeložte mi text, mluvte 2 minuty v superlativech na téma, proč se hlásíte, co víte o firmě, jsme nejlepší na trhu a rosteme. Jo to jsem viděl ten růst. Dva lidi u počítače a třetí, kterej měl peška a dělal pohovory. Odcházel jsem s myšlenkami, že takhle zahrabat se nechci. Ale z nouze, proč ne?


Pak následoval další pohovor. Ten byl na Pankráci. Přišel mi email s termínem a adresou. Zase administrativní budova. S tím rozdílem, že k adrese bylo připsáno patro. Nejdřív jsem myslel, že to je překlep. Ale když jsem koukl na webovky, tak mi došlo, že 21. patro není překlep. Začátek byl podobnej s tím rozdílem, že mě recepční poslala nahoru a ne, že mě nechala sedět u dveří, aby každej kdo projde mohl čumět na tebe. Jízda tím výtahem byla síla. Zvedl se mi žaludek a zalehly mi uši. Fakt skvělý! Přišel jsem tam a nikdo tam neseděl, radči jsem znova zkontroloval email. Zeptal jsem se, jestli jsem dobře ve firmě GKFX.com. Slečna mě poprosila, abych ještě chvíli počkal. Sedl jsem si na roh sedačky, takže jsem viděl, kdo tam chodí. Všichni saka, hezky oblečený. V duchu jsem si říkal, že jsem určitě špatně. Pak přišel manažer. Podal ruku, představil se, šli jsme si sednout. Bylo to rychlý, žádný čekání hodiny, žádný protahování a nervozita. Pohovor byl trochu jinej, ptal se, co jsem dělal. Tím mi udělal radost, ikdyž vlastně nikdy nevím, jak bych to v kostce popsal. Něco jsem tam plácal. Tvářil se, že ho to zajímá. Pak začal mluvit on. Uffff... Co firma dělá, co budu dělat já. Žádný zkoušky, žádný mluvení na čas v superlativech. Bohužel se loučil stejně jako všichni. Do 14 dní se Vám ozveme. No jo, lidi toho nakecaj....


V pondělí mi psali z prvního pohovoru. Předmět emailu - DOBRÁ ZPRÁVA! Proboha, kdo tohle může napsat? Pak mi zvonil mobil a nějaký blá blá blá, GKFX Financial Services, Pankrác, budova City Tower, Hvězdova 1716/2B, pamatujete GKFX.com, pohovor, přijat, přijďte, zítra, přijdete? Nějak jsem to nepobral. Nečekal. Řekl jsem, že já vlastně nevim. Jestli můžu zavolat za chvíli. Sedl jsem si, vzal tužku a papír a udělal to, co vždycky. Plusy a mínusy. Pankrác převálcoval Holešovice 15:6. Druhý den jsem přišel a usadili mě do větší místnosti, kde nás bylo asi 10. Zase jsem byl nervozni. O konkurenci mi nikdo neříkal. Školení bylo na 2 hodiny. Zrovna chytrej jsem z toho nebyl. Po školení jsem se na férovku zeptal, jestli si myslí, že to budu zvládat. Prý bych tam jinak neseděl, kdyby si myslel opak.
Tak se do toho kolotoče zase začínám dostávát a zítra znova...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama